Letní parta

Ahoj paráci a paraèky - dopis z Neumìtel

Ahoj paráci a paraèky, jsem velmi rád, že jsem vás poznal a doufám, že ještì pár let budu poznávat dokud mì nemoc, stáøí a nebo být s vámi déle jak víkend neschvátí.

Poprvé v životì jsem vidìl a setkal se s takovými divnými lidmi, které u nás doma v Traktùrkovì, jak vtipnì poznamenává kamarádka mojí panièky, nemáme. Cesta do Neumìtel probíhala v pohodì, ale nevím o ní nic, protože do mì nacpali kynedril a já, až na jednu èurací zastávku v právì rašícím poli, všechno prospal. Probrala mì až úžasná vùnì praseèáku a pak místo urèení, což byl zanedbaný dùm u lesa zahlcený skvìle vonícíma lidma s jednou volnou rukou, naštìstí. Kdyby mìli obì ruce plné, kdo by mì hladil? V té druhé držel snad každý sklenici s nìèím co zpoèátku vypadalo jako mléko a pak s toho byla zrzavá voda. Byla to krása, každý mì chtìl hladit a chovat a dávat mi dobré vìci, což panièku dohánìlo k hysterii a páneèka k èastým vycházkám se mnou do lesa. Pak to vzdali. V lese nebyla pípa a i panièka mìla žízeò a oèi jen vpøedu. A tak jsem mìl možnost ochutnat nìjaké ty uzeniny, divné sušenky, pár vajglù, vodu z kaluže, nìjakou tu trávu, kùru ze stromu, vìtve, kameny, šišky, olízat nìkolik desítek mužských, ženských a dìtských rukou, sporák, nohy židlí, podlahu v kuchyni, vaøeèku, hadr na WC – podotýkám, že dámském a to když na panièku pøišlo èurání a bála se mì tam s parákama nechat o samotì. Nechápu, že to nedìlá jako já, kde to na mì pøijde tam to pustím. Vy lidi jste nìkdy divní. No a koneènì jsem také ochutnal PIVO. Jenže jen pár kapek, protože i když nemá panièka oèi na zádech pøesto nás naèapala jak si dáváme do nosu se strejdou Pepu Vávrou. Ani já a ani Pepa jsme nestaèili štìknout, zato ona štìkala až jsem se stydìl ke komu patøím. Jenže jsem ještì malé psí miminko a potøebuji asi chránit. Také jsem byl seznámen s jednou psí holkou Terezkou, ale nìjak si nechtìla hrát, asi vycítila, že jednou ze mì bude kus psa a ona ani po letech nedosáhne tlamou na stùl. Fakt jsem si vás lidi užil a prý ještì užiju a to na stanování v Tøeboni. Stan už mám. Ale kde budou spát moji páneèkové to nevím. Tak krásnì ušpinìný jsem od svého narození ještì nebyl. Smrdìl jsem asi hodnì, protože mì pak doma muèili dvì hodiny ve vanì pod sprchou a pod pøední packou v podpaždí (máme mi psi podpaždí?) jsem mìl nìèí žvýkaèku asi Orbit Spearmint. Tak mi to místeèko oholili a jít na výstavu tak mì neohodnotí. A mì vám dalo dìsnou práci se vyválet pod stolem v té voòavé vlhké špínì (trošku sprchlo) s vajgly a spoustou zbytkù a žvýkaèek a rozlitého piva a mám pocit, že se tam i nìkdo poèural, ale já to fakt nebyl jsem èistokrevný a chodím jen do travièky a páneèkùm na koberec nebo v kuchyni na lino. Spal jsem v autì a usínal u øevu šéfa LP Romana a písní, které øvala má paní a nìžného brnkání do strun kytar strejdy Víèka a Vildy. Jsem opravdu rád, že jsem vás poznal a doufám, že se brzy stanu nepostradatelným psím parákem a dostanu trièko. Zatím prý dostanu akorát šátek na krk a koupí mi košík na tlamu abych vám v Tøeboni nìco nesežral a nevypil vám všechen chlast, i když to si radìji dejte bacha na panièku, protože ta je na tu Tøeboò nadržená jako fena a od té doby co mì má si skoro ani necucne.

Packu a olĂ­znutĂ­ od Artura ze Ĺ luknova

««« Předchozí text: Neumìtely 2008 Následující text: Sraz LP v Havíøovì pøesouvá na 10.10.2008 »»»

Tomáš Polák | Pátek 11. 07. 2008, 10.23 | Srazy | trvalý odkaz | tisk | 719x