Klapý u Lovosic - 63. sraz LP - REPORTÁŽ
Pøedmluva
Za chyby se omlouvám, ale chtìla bych vidìt toho smìlce, který aspoò jednou v životì místo èaj nenapsal èay.
Na úplný zaèátek chci podìkovat Tomášovi Polákovi, protože jen díky nìmu, jsem se dokopala tohle napsat. A díky nìmu, mám pod oèima olympijské kruhy. A díky nìmu, mám hezký trièko i když nejvìtší zásluhu na tom mám já a hlavnì – Letní parta.
Klapý 19.5.-21.5.2006 – aneb jak jsem jela i když jsem nechtìla, pila aè jsem nemìla a nešla jsem na Hazmburk
Napsala a zdramatizovala Václava Kvízová alias Venda Vanessa – Medúza I.
Poznámka na zaèátek
Eva z Prahy je Eva Abu a Eva z Ostravy je Eva Hihi (vy jste ji nikdy neslyšeli?) K ostatním jménùm nemám nic až na nìkolik desítek Pepù, Láïù a Michalù. I když nìkteré znám pøíjmením, budu jim, když dovolíte, øíkat jak chci já, protože tím, že nìkteré neznám pøíjmením, mohla bych je urazit.
PÁTEK
Na tento sraz jsem nechtìla vùbec jet. Své dùvody proè, si nechám pro sebe a snad jen, že jsem byla dìsnì nasr.. eee naštvaná, ale šéf pražské sekce (Bohouš øíká sekta asi se mu sekce blbì vyslovuje, nebo co) Banán mi to dal pøíkazem a Eva Abu rozkazem. Tak jsem tìm dvìma podlehla. Teda jela, aby nedošlo k nìjakým fámám.
Cesta
Banán mì vyzvedl na metru ve 14:00 hodin a odvedl mì k sobì domù, kde mi ukázal malou Janièku, morèe a byt jehož prohlídku jsem mìla i s výkladem. Uvaøil mi kafe do pánského hrnku, který mìl kapavku (nechtìjte vidìt za co se ten hrnek drží). Zabalil si igelitku a jelo se. Slunce nám svítilo na cestu a vítr cloumal vozem a tak Banán držel volant obìma rukama a k tomu držel pøednášku o kraji, kterým jsme projíždìli. Zdrbli jsme pár parákù, svezli dva stopující, obézní nezletilce na pivo do Libochovic, kde jsme bloudili, aèkoliv mi Banán tvrdil, že v Klapý byl již nìkolikrát a cestu výbornì zná. Odboèka – to mi pøipomíná Vildu a Michala Vyvoleného Duška a mou první cestu s nimi do Mostu, kde již také mnohokráte oba pomlouvaní byli, ale cestu k Romanovi Rovenskému domù neznal ani jeden, aèkoliv mi tvrdili, že v Mostì již nìkolikrát byli a cestu výbornì znají – konec odboèky. Již cestou mì zaujal impozantní zjev hradu Hazmburk o nìmž pøíruèky praví toto: Zdaleka viditelná zøícenina hradu Hazmburk, vyznaèující se dvìma vìžemi. Bílou na temeni, Èernou na svahu – jest rázovitou ozdobou Èeského Støedohoøí. Stojí na èedièovém vrchu Klapým, nad osadou stejného jména. Z vrcholu jeho otvírá se širý rozhled po kraji lounském, po „zahradì Èech“, po panoramatu Èeského Støedohoøí a dále až k Rudohoøí a na sever k Bezdìzi. Hrad býval kdysi nádherným rytíøským sídlem, avšak zpustl a podlehl zkáze. Zachovaly se jen bortící se zdi a obì daleko do dálky hledící vìže. Mezi šlechtici prosluli vášní pro alchymii napø., Jan z Házmburka a Vilém z Rožmberka. Prvnì jmenovaný kvùli tomu promìnil své ohromné jmìní v kouø a popel a zemøel v chudobì…. Hned jsem si øekla, že na hrad nepùjdu, protože energii potøebuji na úplnì jinou èinnost a ne se vybíjet chozením do kopce a protivìtru. A pak také, že když tam nepùjdu mám dost dobrý dùvod se sem zase vrátit. Není to logické? Tak teda. Po bloudnutí jsme dorazili do Klapý a i tady Banán bloudnul, ale jen malilinko asi tak na jedno krátké couvnutí. O Klapý jsem se v pøíruèce doèetla: V roce 1997 tomu bylo 800 let, kdy byl prvnì zaznamenán název obce Klapý: bylo to v souvislosti s jejím darováním zámožným a pobožným vladykou Hroznatou klášteru v Teplé u Mariánských lázní. Hroznata pocházel ze zdejšího kraje a založil a daroval dva kláštery. Takže esli se sem pøíští rok dostanu, budeme slavit 810 let zaznamenání názvu obce a to je dost dobrý dùvod sem jet a oslavit to. Lidi jak já se tìšila na pivo, to snad ani nikdo nepochopí.
Po cestì
Po vystoupení z vozu, vyndal Banán láhev zimní slivovice (tvrdí on) 52% a já si zavdala dvìma víèky. Náhle kde se vzala, tu se vzala Lucka se na mì usmívala, pak na Banána a na jeho zimní slivovici. Banán to pochopil tak, že jí podal láhev, Lucka zaváhala dala mi pusu, pak si také èepla do víèka a zavdala si a šla zas po svých a to po svých.
Vítání
Po vstoupení do místnosti s parákama, jsem byla Romanem Nejedlým pøivítaná „a jéje divadlo pøijelo“ a pøepadena Márou se dvìma deci jiné, prý lepší slivovice, než má Banán. Se slovy „to musíš“ mì nutil k vrhu panáka do sebe. Nemohla jsem uvìøit, že by mì mohl chtít Mára, mùj nejoblíbenìjší parák, zabít a to ihned na místì. Ale trval na svém. Jenže, já, mám silnou vùli. Nezabil mì. Pak jsem to brala jedno po druhém, myslím zdravení se s parákama. Tøeba Jitka, ta ušla, to je úpravná osoba a voní, sice jsem od ní dostala ihned sprdunk, že jsem nepøijela v dubnu k nim do Tøebenic, ale já jsem byla skuteènì choøec a bylo mi to líto, protože jsem nevidìla její domeèek a jiné Tøebenické pamìtihodnosti Pokud se však nemýlím, Evo Abu oprav mì, tak jediná zajímavá vìc, pokud nepoèítám spoustu dobrot, piva, deštì a prima lidí, byl pád Alèi s Žanetkou do bláta. Po Jitce jsem narazila na Láïu Barela, co prima ráèkuje a prej mì dìsnì miluje, což dává znaènì ostentativnì najevo, až je mi to nepøíjemné a tudíž se mu ostentativnì vyhýbám. Jednou jsem mu øekla, že nesnáším vousatý chlapy a von se sviòa na tenhle sraz, oholil do hladka a snad i vonìl. Zeptala jsem se ho tedy, zda to udìlal kvùli tomu, že mì miluje, ale to popøel. Prý se oholil jen pro to, aby se mu vousy nechytly do soustruhu až bude v práci. A jak si vám tak postupuju dál v tom zdravení, došla øada na Romana Nejedlého. Moje reakce byla pomalá (za to mohla ta dvì víèka Banánovi zimní slivovice a jedno cucnutí z dvoudecky od Máry). Ten mrafa si po vyslechnutí, jak nesnáším vousatý, natøel pod nos lógr z kafe a dal mì vám takovou pusu, až sem ho mìla v nose (pochopitelnì ten lógr). Nechápu proè jsem neustále støedem jeho zvláštních vtipù. Pøíštì budu radìji držet klapaèku. Naštìstí následoval se svou pusou Víèek a toho takový blbiny nenapadají, protože je filozof a dìlá si jen inteligentní legraci, kterou nìkdy nechápu a to nejsem blondýna. Jasnì vy šourové, že jsem si ten lógr utøela, než jsem Víèka líbla, to by pak i on ho mìl v nose. A já od nìj pusu chtìla, si myslím, když dovolíte, že by mì jí nedal, kdybych ten hnus mìla v nose. Také jsem se seznámila s Cherry což je malá èernobílá krysa. Taky mi dala pusu a patøí Báøe Vesnì a s tou jsem si pusu stihla dát hned po pøíjezdu a dvou víèkách slivovièky. Lidi nebojte se ihned jsem si hubu umyla a stejnì jsem se už po líbání s Cherry s nikým nelíbala.
V kuchyni
Po nìkolika desítkách líbání se, a všeobecného zdravení se, se všema. A seznámení se s nìkým koho jsem ještì neznala (tøeba Helenka nebo v sobotu Kubík), jsem se pøesunula do kuchynì, podívat se, co nám Honza Rybáø uvaøil, respektive co hlídá, aby Banán ihned nesnìdl. Zde mì pøepadl, dlouholetý èlen L.P. Pepa Pavlas z Havíøova, který zde slavil 50-ti leté jubileum, se svou nezbytnou placatkou obsahující rùzné jedy a musela jsem i od nìj provádìt cucání slivovice, která, ale byla moc dobrouèká. Lepší, než Banánova a JEŠTÌ LEPŠÍ NEŽ MÁROVA!!! Ale osobního dárku se ode mne, dlouholetý èlen L.P. Pepa Pavlas z Havíøova nedoèkal a kladla jsem si to za vinu, neb jsem nedoèetla Romanovo poselství na stránkách www.letniparta.kosire.cz až do konce. Takže Pepovi v Tøeboni chytnu rybu. No jo, ale doèkám se já vùbec? Aby mì ten kulišák Pepa, na tomhle nealkoholickém srazu, jako správný rybáø, neutopil v pitné kojenecké vodì !!! Také jsem se snažila dobøe poradit Alèe, která nakládala maso do velké nádoby a chtìla ho zatížit, ale nìjak mi ta rada nevyšla a Alèa se celá postøíkala olejem. Naštìstí mìla zástìru. Mì na památku této rady zùstal zavilý pohled Alèi a na hrudi malý flíèek. Pohled pøežiju a trièko vyperu. Prohlédla jsem si zjizveného Honzu (prej povinnì musel každej), ale jizvy nemìl z boje o nejvìtší rybu. Pouze si nechal obejít srdíèko, aby to s náma ještì pár let vydržel. A že to není jednoduché být s náma. Mì to taky èeká – kluci nenute mì tu slivovici chlastat.
Ubytování
Øádnì olíbaná a už s docela slušnou opièkou jsem si šla pøesunout své vìci do jediného pokoje v mysliveckém zaøízení, kde jsme byli nejen ubytovaní a v oèekávání vìcí pøíštích. Pokoj již obsadila Alèa se svým Romèou z Mostu, tedy obsadili kus podlahy. Já obsadila jednu ze dvou nad sebou stojících postelí. Víc se jim tam nevešlo, protože zbytek místnosti zabralo asi 10 stolù a nìkolik desítek židlí. Eva Abu sice v sobotu po pøíjezdu prohlásila „Jé to je jako domeèky tady se to bude dìtem hezky spát“. Aby pak, ale, uložila dìti ve stanu a v noci se jimi obložila neb jí byla zima a jiný topení nemìla. Romane Rovenský v propozicích byla chyba a tebou avizovaných 6 lidí na jednu postel se nemohlo uskuteènit. A to proto, že jsem jen pro naši rodinu zabrala obì volné postele, dole já a nahoru jsem si vložila svou neteø. Ta v noci kope to by se tìch pìt osob vùbec nevyspalo. Ovšem otázkou je, zda by se tam vùbec nahoru nìjaký opilec dostal. Ke mì dole by jim to taky neprošlo, nesnáším totiž spaní s více jak se svým tìlem. Prej místnost pro dìti, pfff. Kdyby jste, slyšely jak to dítì Roman chrápal. Obdivuji Alenku. Ta mì ještì prozradila, že druhý den bude hùø. Ale to mì už nevadilo, protože když jsem pak celé sobotní ráno slyšela tøískání dveømi od WC a od vchodu. Pokoj byl totiž hned za zdí u toho hluku. Romanovo chrápání byl v tu chvíli andìlský zpìv. V sobotu se k nám ještì pøidal Dino-hasiè. Ten si sice tiše lehl na zem a tiše spal, aby však hned v nedìli hodnì èasnì ráno. Asi v osm. Alèe hlasitì (netušila jsem, že umí tak øvát) vyprávìl, že ležel celou noc v louži, ale to prej mu nevadí, nebo jednou prý ležel v louži a spal v ní celou pùlkou tìla. Tady to PRÝ byla prkotina a mìl hi, hi, hi jen mokrý spacák. Víte co nechápu? Když cítím vodu tak vstanu a pøelehnu si. Ne tak Dino. Vidìli jste film „Sedm“? Šlo o 7 høíchù – upozoròuji jen na jeden a to lenost? Jednou na to ten Dino zajde. Snažila jsem se to mluvení nevnímat, ale po chvíli do dveøí ještì nakoukla Eva Abu se svým zombickým oblièejem, shánìjící fialový prášek, to mlácení dveømi mìlo také hororový nádech a tak tedy jsem byla nucena opustit teplo spacáku a vstát. Ale to pøedbíhám dobu a èas. Zatím jsme u zabrání postele. Tu už mám zabranou. Varovaná pøed strašným chrápáním jsem taky byla, hm tak jedeme dál.
Pochutiny
K mému pøekvapení mi udìlala radost pípa, ze které fakt teklo pivo, pak navaøený gulášek, naložené masíèko a i pytel èesneku znaèil nìjakou delikatesu (ale pøiznám se, že do té jsem nešla, brikety pomazané èesnekem fakt nejím – sorry Jeníku Rybáøi). Buøtíci v lednici hmm. Nošení døíví na zatím ještì studené ohništì naznaèovalo, že studené nezùstanou. Jídla bylo fakt dost a dost a pøesto jsem si dovezla doporuèenou malou rezervièku a to 5 rohlíkù, sýr, 3 jablka, èokoládové sušenky a láhev vody. Jo a ještì jsem dostala vynadáno, že jsem pøijela sama. Jako kdybych za to mohla a Banán jim nestaèil. Ale mì to bylo nìjak jedno neb vypité pivo na ex, gulášek s chutí snìdený, protože byl chutný a nìkolik slz slivovièky udìlali své a hlavnì – pohledy na ty paráèky mi ji teda zvedl úplnì (jasnì, že náladu). Po nalezení pípy jsem si oznaèila svou sklenici a to darovanou nálepkou Bohemians Ultras (to víte když máte kamarádku zelenobíle pruhovanou ani jinou nálepku mít nemùžete), dala si první sklenici zlatého moku a místo u pípy bylo moje. Narážení si vzal na starost, kdo se namanul a umìl to a vzduchování se ujal Jarda, toho èasu pøíslušný k Evì Hihi do Ostravy (láska pøece hory pøenáší a u Jarouška je to do slova, protože to je chlap jako hora). A øeknu vám, že mìl se mnou svatou trpìlivost a vydržel mi to vzduchovat až do pozdního sobotního veèera, kdy už mu asi moje buzerace, i když milouèká, pøipadala moc a tak mì vláèel tmou do kùlny se sudy piva a k tlakomìru aby mi ukázal jak se ten vzduch pøidává. Stejnì mi to bylo na prd, už jsem tam nemusela. A Jardovi to šlo stejnì nejlíp.
Zábava
V pátek ještì dorazil Zdenìèek na kole (trhnul se od Vildy a dalších cyklistù což mu tito nemohou odpustit a my to zase nemohli odpustit jim takže to je fifty-fifty). Zaèala a byla volná zábava. Posilovali jsme se na sobotní soutìžení a myslím, že všem to šlo docela dobøe. Nìkteøí paráci se pilnì pøipravovali celé páteèní odpoledne v pøilehlém pøedsálí s mysliveckými trofejemi. Všimla jsem si jich, když jsem pøijela a pøedsálím procházela, jak se tam celé odpoledne váleli. Jasnì, že paráci. Trofeje byli øádnì umístìny tam kde mìli. K páteènímu veèeru bych jen podotkla, že se Banán chtìl prát, ale vybral si na to špatnou osobu, takže nevyhrál. Ale zranìn nebyl, nevím zda se chtìl prát kvùli mnì, protože mi slíbil, že mì bude chránit proti všem. Staèilo jen aby jsem zvedla stvol trávy a hned mìl o mì starost. Ten stvol mi Banán pøinesl, aby vèas vìdìl, když budu v nebezpeèí prudìní Stvol mi pak Rostík zmuchlal, protože, prý, má na trávu alergii. Zajímavé je, že chmel je taky rostlina a na tu teda alergii nemá a vochomítá se kolem té rostliny celý rok. Banán se naštìstí kvùli mnì nepral, ale spíš kvùli sobì. Je to holt Banán.
SOBOTA – ráno
Spát jsem šla ve dvì, ale skoro jsem nezamhouøila oko – Roman chrápal až se cesta k hradu Hazmburk zelenala, dveøe práskaly o sto šest a v šest mì proudilo zuøivé zvracení na WC za slabou zdí. A byl to chlap! Ženy blinkají jemnìji. Vím to podle sebe, již jsem mìla tu èest to nìkolikrát zkusit a takhle zuøivì vracet? To by mì zabilo. Koneènì už spím, ale ne dlouho, probrala mì Janièka, která døela, u jediného umyvadla v domì a za mou zdí, dítìti kùži z tìla. Honzík se v pátek v noci umazal, èehož si jeho matka zkoumající kvalitu piva nevšimla a ulekla se ráno, kterak je její dítì zadìláno. No v noci vìtšinou bývá tma a špína není vidìt. Jenže Honzík mìl na údržbu jiný názor a bránil se jak jen to šlo, ale šlo mu to blbì, protože se umýt musel. Janièka má ještì poøád sílu. Milá holka za pár let ti to neprojde jen tak. Ale zatím to je 1:0 pro Bohemians Ultras. Tedy jsem nechtìnì vstala a šla si navaøit kafe.
Èekám na své
Nìkdo chytrý, dal na pøímé slunce stùl, aby mìli lidi zase žízeò. K nìmu jsem, se svou ranní super kávou, zasedla. Poprvé chci k tomuto kávovému tématu podotknout, že po celý víkend na cca 60 osob byla k dispozici 1 hliníková lžièka (asi Saši, protože u nìj v hrnku jsem jí objevila) a jedna umìlohmotná èervená (moje), ale kupodivu to nikomu nepøišlo divné. Èekala jsem na své Pražáky a tetelila se na tom slunci a skákala jsem všem do øeèi, protože mi dìsnì chybìlo verbální nebo jak chcete ústní uvolnìní. Nikomu to nevadilo, protože jsem se bavila jen se ženskými a ty jak známo mají k soustøedìní se, na dvì naprosto odlišné vìci, mozek uzpùsobený. U stolu s námi stejnì sedìl jen Saša a ten byl jaksi mimo, protože si ještì nevypil svou ranní kávu a Honza, který s jazykem v koutku úst opravoval Anièce brýle a soustøedil se na tuto èinnost. Muži se totiž, mohou soustøedit jen na jednu vìc, aby na se ty ostatní, mnohdy dùležitìjší záležitosti, úplnì vybodli, protože jak známo, nemají k tomuto mozek uzpùsobený. Abych vysvìtlila k tìm brýlím – Hubeného Honzy chytrá Anièka si mu dala své drahé brejlièky na spacák a on se na nich vyspal. Pak celé sobotní dopoledne bìhal kolem, shánìl jemné hodináøské náøadí, protože nemohl utáhnout nìjaké šroubky èi co a byl z toho docela v depresi (mìl smùlu jako na potvoru jsem si hodináøské náøadí nechala doma 
). Ne tak Vlaïka matka Andulky. Ta si nasadila sluneèní brýle a bylo jí to „uoplnì fuck“. I Anièce to bylo podobnì, a zda má nebo nemá brýle neøešila, asi vidìla i bez nich dobøe a hezky si hrála se zeleným balonkem, který mi neustále házela ze zadu na hlavu, což mi znaènì lezlo na nervy a jen nechápu proè si vybrala zrovna mì. Také nemìla øádnì obuté ani zavázané botky, což mi znaènì leze na nervy. Když jsem jí to vytkla, neøekla ani slovo podívala se na mì, zvedla svùj pihovatý, pikantnì špièatý nosánek a
jen co jsem otoèila hlavu k Janì s brýlemi od Spidermana, abych jí skoèila do øeèi, už sem ten balon mìla na hlavì zase. Už bez nálady jsem na ní zaøvala „jdi si hrát jinam!“ Abych se vzápìtí Vlaïce omlouvala za svou drzost vychovávat její dítì. Oslovená se na mì udivenì podívala a øekla „vždy to jsou NAŠE dìti“. To by mì fakt nenapadlo. Jen doufám, že s toho nebude nìkdo dìlat potøebu. Tak jsem Anièce dobøe poradila, aby šla za roh, házet balonek na strejdu Banána, který ještì hajal ve svém autì. V oèích se jí mihl èertík. Odešla. Esli strejdu Banána probudila tím, že mu mrskal tu zelenou kouli na hlavu nevím, ale za chvilku se vrátila s obutýma i když ne zavázanýma botama a po ní se zjevil i Banán, dìsnì vyspalý a usmìvavý s tím, aby jsem mu udìlala kafe. Protože jsem nechtìla aby se dovìdìl, že to jeho buzení mám na svìdomí já, šla jsem, jako, udìlat dobrý skutek do kuchynì. V kuchyni jsem narazila na zmrzlou Helenku Malenku, které jsem vypomohla dekou, ale dobrou radu jsem jí už nedala. Moc ráda by jsem, ale vìdìla, kam se podìlo toho 1,5 èlovìka, který mìl Helenku zahøívat na karimatce v pøedsálí. Dle instrukcí mìlo v pøedsálí na karimatce spát 3×2 osoby, ale Helenka tam spala bez karimatky a sama. Teda i jiní s ní sdíleli pøedsálí, ale asi neèetli instrukce a mìli jen ty karimatky, ale i oni je sdíleli opuštìni.
Jsme všichni
Nemohla jsem se doèkat mojích pražánkù a tak jsem nadskakovala pøi každém troubnutí klaksonu. Koneènì zavolala Eva Abu, že prý sice v Klapý jsou, ale na høbitovì. Nechápu proè chce mít hrobku zrovna tady. Dala jsem jí dobrou radu, kterak najde cestu k nám, ale pak jsem jim šla radìji naproti. Øeknu vám, ale, že høbitov tam mají sakra daleko. Èumìla jsem na místì schùzky nejmíò 15 minut, než se pøivalila, i se svou rodinou v rudém bouráku, k mnou oznaèené nedostavbì. Vyklonila svùj blonïatý úsmìv z okénka, aby mi oznámila, že se jim Vía v Klapý ztratil. Pøipadala jsem si náhle jako v Šanghaji, kde zajdete za roh a najdou vás po tøiceti letech obrostlé mechem (pro nechápavce – Šanghaj je nejlidnatìjší mìsto na svìtì). Ale netrvalo dlouho a i Tomáš s Víou, zbytek pražské sekty eee sekce, byl u mì a vydal se v patách instruované Evì Abu v ústrety slunci, parákùm, soutìžím a pivu. Nezarostou. Mechem. Ještì si ani nestaèili postavit stan, ale pivo zvládly hnedle. Nastalo samozøejmé vítání a líbání a má sestra Iva si to prubla i se svým pøítelem Víou neb na sebe pøi tom ceremoniálu náhle narazili a škoda pusy, která padne vedle. Takže snad už jsme byli všichni z èehož byl šéf Roman Rovenský nadšený, protože mìl pøipravenou spoustu soutìží a èas a míra alkoholu na sluneèním žáru kvapil. Odboèka – k té míøe alkoholu chci podotknou, že si Banán nìkde koupil pøístroj na mìøení hladiny alkoholu v dechu aby na mì ihned provádìl demonstraci a musela jsem do té zpropadené vìci foukat pøed požitím, po požití, a posléze požití. Pøed požitím trubièka ukázala 0,00, ještì jsem ani nepolkla víèko slivovièky a trubièka ukázala 2,00 (chachá to bych byla mrtvej muž), po sléze požití trubièka ukázala 0,20 (v Anglii bych mohla øídit auto). Závìr. Banán s tou trubièkou obtìžoval i dìti do 15 let a nutil ty støízlivé chudinky prskat do zaplivané již trubièky, ale kdyby skuteènì chtìl, aby nadýchali, musel by si poèkat hodnì dlouho po pùlnoci. Jenže to on již spal, jenže dìti ne a urèitì by nadýchali, protože nìkteré do sebe úspìšnì nalili nìjaký zakázaný jim nápoj, který si nedovolenì zapùjèili, mám to z dobrého naštvaného zdroje, který nemohu prozradit, jinak by mì už nikdo nic neprozradil – konec odboèky. Kvóta dobrých rad na ten den byla vyèerpaná.
Soutìžení
63. sraz LP alias 1. abstinenèní aneb V ZDRAVÉM TÌLE ZDRAVÝ DUCH v obci Klapý (mezi Tøebenicemi a Libochovicemi) v myslivecké chatì byl oficiálnì zahájený. Byla jsem poctìna a urèena Romanem Rovenským jako pøedseda poroty a k ruce jsem si mìla vzít nìjaké vzhledné sportovní antitalenty. Vybrala jsem si Víèka z Ostravy a Ládíka z Mostu pøíslušný k Milèe. Víèek byl, jako jediný s hodinkami, urèen jako stopovaè èasu, což se však neukázalo jako dobrý zámìr, protože velmi nápadnì dával najevo svou Ostravskou pøíslušnost a nadržoval. To se nemá, mìl zùstat nezaujatý, ale on mi na to øekl, že vùbec neví co to je být nezaujatý, ale, že ví stoprocentnì, že je vùèi jiným hodnì zaujatý. Asi to mìla být inteligentní legrace, ale tu jeho nìkdy nechápu a to nejsem blondýna. První soutìž byla vypít pùllitru nápoje, který vypadal jako naøedìná moè. A i podle reakcí soutìžících bych si tipla, že by i mohla být, ale pak vyšlo najevo, že nápoj byl odpornì kyselý, ale teplý jako již výše uvedená moè. Tøeba Havíøov ve kterém byl Láïa Barel. Jmenovaný si po shlédnutí pøedchozí ètveøice, stoupl ve své skupinì jako poslední a znaènì povzbuzoval (nutil) první trojici ve své skupinì aby mo.. eee nealko upila co nejvíce, aby na nìj co nejménì zbilo. Vyhrála Praha ha, ha, ha, ha. Ve složení Tomáš, Eva Abu, Banán a Dino. Druhá soutìž byla štafeta s 6 kusy balené kojenecké vody. Myslím, že zmiòovat se kdo vyhrál je bezpøedmìtné a to nejsem zaujatá. Pro nedùvtipné, vyhrála Praha ha, ha, ha, ha. Ve složení Tomáš, Eva Abu, Banán a Bohouš. Za zmínku, ale stojí štafeta družstva Ostravy, která bìžela jako první a Pepa Vávra pøi koneèném dobìhu a jak byl v tom aufru, odhodil kojeneckou vodu daleko pøed sebe a nárazem o zem, 6 kusù balené kojenecké vody oddìlil, èímž nadzvedl až doposud klidného šéfa LP Romana, který si pøivezl fakt dobrou náladu. Ten dal svá ústa do kornoutu, jak to umí jen on a pìknì ho zpr… eee vynadal mu. Ostrava dostala 5 trestných sekund, ale stejnì by první nebyli, ale druhé místo je také pìkné, Víèku. Onen se totiž snažil zmanipulovat výsledné èasy, ale já jak výše ovìøeno Banánovým testem jsem byla støízlivá a mìla jsem rychlé reakce a nemohl mì tedy dostat jako Roman Nejedlý s tím lógrem a tak mì nezmanipuloval a èasy už vùbec ne. Ale pøi šéfovì ruce byla další várka kojenecké vody a mohlo se pokraèovat. Snad jen ještì malièkost k této štafetì. I jubilant Pepa Pavlas dal všanc svùj sportovní potenciál a ve štafetì Havíøova, došel v klidu, poslední 2 metry, do cíle k Víèkovu kolenu. Jo to bych zapomnìla, že cíl byl u Víèkova kolena. Být statický mu nedìlalo problém. Umìla jsem si porotce vybrat dobøe. Tøetí soutìží byl hod jednou plnou kojeneckou lahví na cíl. Ano pøiznávám bez muèení Praha nebyla první, ale až bude pøíštì hod lahví do dálky poslední nebudeme. Jediný, kdo by nás snad mohl ohrozit by byl Havíøov. Vyhrála Ostrava ve složení: Roman Nejedlý, Eva Hihi, Jarda a Pepa Vávra. Ètvrtá a pátá soutìž byla v režii Janièky. Její soutìže byly zamìøené na psychický potenciál parákù a jejich znalost druhých parákù a pití alkoholu vùbec. Musím podotknout, že aè prý kvízové otázky já o nièen nevím, jsem v tom nevinì, to Jana, ale ráda jsem byla umístìna v názvech testù, protože byli vtipné a zaujali. Jen pro zajímavost, tøeba Tokajské víno znázornila obrázky dvou tetøevù tokajících kdesi v lese, nad nimiž létala èervená srdíèka. Nebo èervené víno Modrý Portugal, znázornila vlajkou Portugalska, pod níž stál úplnì modrý chlap, asi námoøník. A perlièkou bylo bílé víno Pražský výbìr do toho zatáhla Vildu, Inžu, Irèu a Ifèu. Co jsem zaslechla, tak to neuhodl nikdo. Odboèka – Pražský výbìr s námi nebyl, ale co vím ani nemohl, neb dle vysvìtlení prvního jmenovaného ve výbìru jeho a druhého jmenovaného ve výbìru, skolila již pøíprava na veèerní hokej a ten vùbec. Nebojte oni nehráli, jen se nejdøíve chystali fandit a hledali na kolech kde. A pak fandili, protože už mìli kde. Takže to, že se Zdenda od nich v pátek trhnul bylo štìstí. Vy nevíte, že byl s nima? Tak byl a trhnul se. A Kosí sestry? Ty na lodích brázdili vody nìkterého z našich vodních tokù – konec odboèky. Obì tyto soutìže vyhrála Praha ha, ha, ha, ha. Ve složení: celá Praha vedena hlavní zapisovatelkou Ivou sestrou mou rodnou a zuøivým napovìdou Tomášem, který hlasitì šeptal, abychom hlasitì nešeptali, protože Milèa prý opisuje vše, co si hlasitì šeptáme. Soutìžení dopadlo nad oèekávání a vyhrála Praha. Koneènì. Sláva vítìzùm èest poraženým.
Po soutìžích
Co k tomu všemu ještì dodat. Snad jen, že Láïa Barel nezavøel pusu jak je u nìj obvyklé. Byl rozdìlán oheò což dìti kvitovaly s nadšením a ihned se vrhly do opékání buøtíkù a zapalování okolí. Honza Rybáø pekl chlebové brikety, což rozveselilo nejen mou sestru Ivu, ale i další pøítomné jen mì ne, protože jak zmiòováno, brikety nejím.
Hokejové MS 2006 v Lotyšsku
Vrhla jsem se k pípì a chlapy s Evou Abu se vrhli k televizi, aby sledovali mistrovství svìta v hokeji. Hokejisté Èeské republiky porazili v semifinálovém utkání mistrovství svìta v Rize Finsko 3:1 (0:1, 1:0, 2:0) Vítìznou branku vstøelil v 57. minutì kapitán David Výborný. Branky a nahrávky: 29. Plekanec (Irgl), 57. Výborný (T. Kaberle), 60. J. Hlinka – 9. Hahl (J. Ruutu, Nummelin). Rozhodèí: Schütz – Schröter (oba Nìm.), Oskirko (Rus.). Vylouèení: 6:5, navíc T. Kaberle 5 min. a do konce utkání – Hentunen 10 min, O. Jokinen 5 min a do konce utkání. Využití: 1:0. V oslabení: 1:0. Diváci: 8763. Èeská republika: Hnilièka – Z. Michálek, T. Kaberle, Krajíèek, Hejda, Richter, Škoula – M: Erat, Výborný, Hlaváè – Tenkrát, Štefan, Bulis – Balaštík, J. Hlinka, Hubáèek – Irgl, Plekanec, Rolínek. Trenéøi: Alois Hadamczik, Josef Paleèek a František Musil Finsko: Norrena – Nummelin, Berg, Kukkonen, Lehtonen, Luoma, Saravo – J. Jokinen, O. Jokinen, Peltonen – Kallio, Hentunen, Viuhkola – Miettinen, M. Koivu, T. Ruutu – J. Ruutu, Hahl, Bergenheim. Trenér: Erkka Westerlund. V nedìli od 19:15 SELÈ jsme obhajovali titul z Vídnì proti vítìzi veèerního utkání mezi Kanadou a Švédskem (4 : 5). Jenže nám to Švédi natøeli 4 : 0, ale to jsme ještì nevìdìli, že budeme druhý a tak naše radost a zpìv èeské hymny byla v sobotu nelíèená a … kdo neskáèe není Èech – Kvízové otázka: kdo vymyslel tento celonárodnì používaný slogan pro fandìní? Ostatní se vrhli, podle nátury, buï na jídlo, nebo na drbání, nebo na malování obrázkù, nebo si hodili šlofíka v pøedsálí. Pár šílencù šlo na hrad, kam jsem byla také posílána Romanem Nejedlým a to skoro celý den, mimo ten hokej, kdy nemìl koneènì èas na to být vtipný a prudit mì. Jeho skandování typu „Klaus pryè a Vendy na hrad“ se ozývalo v nejnevhodnìjších chvílích. Jednou jsem pøelila pivo a po druhé mi zhoøklo jídlo.
Trièka
Šmarjá ještì jsem zapomnìla, že jsem koneènì po šesti srazech (Ostrava 2×) byla dekorovaná trièkem Letní party a tím jsem se nejen já stala parákem eee paraèkou, ale i jiní Pražáci vèetnì Dina, který je sice od Plznì, ale patøí nám Pražákùm a Petry a Vìrky, které jsou z Pøepychù, ale patøí k nám Pražákùm (obì jmenované se nemohli dostavit a tak budou dekorovány v Tøeboni dodateènì). Stalo se tak pøed zaèátkem hokeje a dekoraci provedl šéf pražské sekce Banán, který to skopal a chtìl za každou cenu dát trièko sice s logem, ale nápisem Praha celé LP, ale to si myslím, že by mu u nepražákù neprošlo. Všichni z Prahy, kdo mìl nárok, vèetnì mì, si své civilní trièko svlékl a navlékl si trièko LP, jen Bìtka ne, ale ta má tu dospívající nemoc a ještì jí nebylo 15 let. Když mi Banán øekl „svlékni si trièko“ neváhala jsem ani setinu sekundu a to svoje pobryndaný trièko jsem mìla dole jedna dvì. Pak mi navlékly modrobílou krásu. Lidi já vám mìla takovou radost, to se ani slovy nedá vypovìdìt. Nejroztomilejší dekorovaný byl malý Lukášek, on sice øíká, že je velký, ale než doroste do otcovi výše uplyne ještì hodnì vody ve Vltavì. Zatím je malý a okatý. Banán ho vysadil na židli a na pøíkaz „svlékni si trièko“ neváhal ani setinu sekundy a byl svleèen raz, dva. Nevím zda byl dojatý tak jako já, ale svlékat se umí stejnì hbitì. Doufám, že i ostatní to mìli podobné jako já, když se stali 20.5.2006 parákem nebo paraèkou, jako já, v Klapý pod Hazmburkem. Já se jich pro samou radost zapomnìla zeptat. Jsem pro to sobec? Pak jsem si stoupla zase k pípì a èepovala zlatavý mok hokejovým fandùm a ostatním. Když si pøišel Víèek nechat naèepovat do své sklenice prohlásil jen tak mimochodem „koneènì mi èepuje pivo parák“. Co k tomu dodat? Asi … aaach.
Po hokeji
Veèer pak už jel podle zajetých kolejí. Hokejem povzbuzení paráci se dali do diskusí a zpìvu za doprovodné skupiny „Víèek a kdo se namane“. A to jak uvnitø tak venku kam se pøeskupily buøtíci, dìti, hudební skupina a Michal Dušek s židlí v Bakchovì rouše. Pøedstavte si táboráèek, kolem dokola spoøádanì v øádné kružnici opékaèi buøtíkù a mezi dva nabodnuté klacky s buøtíky, si sedl M.D. s židlí tìsnì k ohni. Alkohol a pivo zaèalo na nìm pracovat a M.D. pomalu zaèal klimbat, jak je již jeho obvyklým zvykem. Ovšem vìtšinou spí s hlavou na stole. Tentokrát spal s hlavou nebezpeènì blízko k ohništi. Víèek mu k tomu broukal do ouška, nìjaké trampské pecky. To se mu to chrupalo. Také jsem si pøišla zahledìt do táborového ohnì a dìlat chytrou, když jsem se zaklonìnou hlavou zkoumala nebe a hledala hvìzdná souhvìzdí, abych našla jen velký vùz a byla mladší populací zahanbena vìdomostmi, o kterých nevím ani zblo. Courala jsem se od pípy k ohni tak èasto, až mi mé místo u pípy zabral èepující Bohouš a Žanetka, která nožem shrnovala pivní pìnu. Jednou jsem k ohni pøišla zrovna ve chvíli, kdy bral Vía sázky na M.D. jež mìl hlavu nebezpeènì blízko plamenù. Sázka znìla „zahuèí tam, èi nezahuèí“. Kdo vyhrál nevím, protože jsem zrovna mìla školení s Jardou ohlednì vzduchování piva a když jsem se za 5 minut vrátila M.D. tam již nebyl a ostatní se s táhli do myslivecké chaty. Také jsem se stáhla ke své pípì, kde mì pøekvapil se svou žízní Láïa alias Paragán alias Uragán alias Loprais a i jiné pøezdívky má. Byl vohozenej jako do Salonu na divokém západì a kùže na nìm jen skøípala. Nenápadnì pøijel, ale každý si ho všiml. Pak nenápadnì a v smutný odjel èehož si skoro nikdo nevšiml. Asi vím proè. Slyšela jsem to, ale neøeknu co.
Volná zábava
Zapálila jsem si doutník a dìlala s ním u pípy divadlo a to tvrïáka. Ale doutník mi neustále hasnul a tím mì to tvrïáctví kazil. Sem tam si pøišla zaèoudit i moje sestra Iva, ale nelíbilo se jí, že je konec doutníku ocumlaný. No co, co, pøece nebudu kouøit doutník uchem.
Také jsem pøedvádìla své obvyklé rybí pusy, což Milèu i jiné uvádí do stavu, kdy reflexivnì vytahují foáky a zvìèòují mì pro své potomstvo, aby pak v dùchodu, na houpacím køesle, vyprávìli tøesoucím se hlasem vnouèatùm „to vám byla jedna a ta vám byla praštìná pytlem pšenice“. Když ty rybí pusy vidìl Roman Nejedlý prohlásil „ty to umíš tak dobøe, že já cítím rybinu“. Abych na nìkoho se svým vzpomínáním nezapomnìla. Trošku jsem opila Tomáše, toho èasu syna Vráti z Mostu. První pivo mi pro nìj dovolila, u druhého dìlala, že jde ne WC a když jsem dala Tomášovi tøetí, sklidila jsem nevdìk. Snažila jsem se to napravit èajem, který jsem Vrátì uvaøila, když pøišla chudinka celá zmrzlá do myslivny, asi ve dvì ráno, celá zmrzlá. Po ní se pøivalil M.D., kterému byla v autì zima, ale protože mu táborák vyhasl a židli mu odnesli, nepohrdl tedy naší spoleèností, sedl si mezi nás, zalomil krk a v teple usnul. Hodila jsem na nìj svou bundu, aby mu to nezùstalo. Po nìm pøišla Bára Vesna drkotala zuby a také nepohrdla ani spoleèností, ani èajem. Boleli mì moje malé tlusté nožièky a aè se místnost, až na pár skalních jedincù, vylidnila a míst k sezení bylo dost, pøijala jsem posezení u Pepy Vávry na klínì. Varovala jsem ho, že nejsem zrovna muší váha, ale on je buï muž z Ostravy, nebo už byl pitím znecitlivìlí, bo se na mì podíval jako, že neví o èem je øeè. Víèka mi padala a ani podepøena sirkou by mi nezabránilo usnout u stolu, ale na to máme jiné borce, že. Tøeba M.D. nebo Inža a nìkdy si to vyzkouší i Jarda toho èasu pøíslušný k Evì Hihi a do Ostravy. Sebrala jsem tedy své tìlo a odešla se, možná, vyspat do pokoje, kde dítì Roman chrápalo, Dino ležel v kaluži vody a za zdí tøískali celou noc dveøe.
NEDÌLE – Kafe, úklid, pila
„Ráno raníèko panna vstala“ øíká se v jedné básni od K.J.Erbena. Ale ke mnì se spíš v tu chvíli hodilo „malá, køivá, hlas vichøice podoba“, autor tentýž. Bylo mi dìsnì. Ne z kocoviny, ale byla jsem strašnì unavená, vždy jestli jsem spala za ty dva dny 4 hodiny bylo to hodnì. Dokomíhala jsem se do kuchynì uvaøit si kafe a chtìla jsem klid, ale nebylo mi toho blaha dopøáno, protože Lucka pøíslušná do Mostu (co tak jí øíkat Generálka Jeho Velièenstva) uklízela mysliveckou chatu jako kdyby byla její, fakt vám øeknu, že øádila jak tajfun. Zblbla i jiné lidi a tak tam øádilo spousta paraèek a parákù z hadry a vodou. Ale asi bylo dobøe, že mì zaúkolovala uvaøit kafe i jiným parákùm, no a hlavnì sobì, jinak bych tam padla na hubu. Jinou pomoc, ale ode mì nemohla èekat. Doufám, že s tou kávou byla spokojená. Snažila jsem se Lucinko. Po druhé chci k tomuto kávovému tématu podotknout, že po celý víkend na cca 60 osob byla k dispozici 1 hliníková lžièka (asi Saši, protože u nìj jsem jí objevila) a jedna umìlohmotná èervená (moje), ale kupodivu to nikomu nepøišlo divné. Skromnost kafaøù je obdivuhodná. Myslela jsem si, že nevyspalá jsem jen já, ale opak byl pravdou i jiní trpìli a to hlukem z motorové pily. Nìjací myslivci si již od 7.00 ráno zvelebovali trenažérskou noru na odchyt lišek jezevèíky a pilnì pilovali a nemìli tucha, že v pøítomných stanech spìjí lidi. Asi si mysleli, že šli na hrad. Já neslyšela jak pila hluèí, protože mì za zdí tøískali ty dveøe, ale vsadím se, že u pily bych spala jako jezulátko. Alèa byla vyhajaná do rùžova. Nahodila si nový oblièej, ale mì to nìjak nešlo a tak jsem si nechala ten svùj.
Pøehlídka
Tomáš Polák pøivlekl s Banánem bednu s trièkama a logem Prahy a nastala menší módní pøehlídka. Jako novinka, zde bylo pøedvedeno trièko bez rukávù a musím øíci, že hlavnì ženy o nìj jevili eminentní zájem, ale logo Prahy nìjak vadilo. Ale nevadilo jim, aby si trièko nezkusili. Mì, Evì Abu, Janièce (tou jsme u trièek bez rukávù byli inspirovány) padlo jako ulité. A pøedstavte si, že i Lucka ho oblékla i když jsem jí tvrdila, že má moc velká a bude jí malé, ale ona odsekla „pf“ a šla si ho zkusit. Fakt jí bylo, jen my mìly logo pod òadry, ona nad nima. Škoda, že je pøíslušná do Mostu. Mohla by pražské sekci dìlat pøedskokanu nebo pøedkozatku?
Konec
Konec byl všem jasný a nevím jak ostatní, ale já se strašnì nerada louèím. Ještì pøed odjezdem, šla Eva Abu a Simona s dìtmi na hrad, podívat se kam, že se mì to snažil Roman N. nahnat. Byl strašný vítr, ale holky si mysleli, že by bylo fajn trošku se provìtrat. Celou dobu prý drželi mládež za šosy, aby jim neuletìla. Lucka Generálka Jeho Velièenstva Romana Ronvenského finišovala s úklidem. Ostatní se psychicky chystali na odjezd a Mára každému vyprázdnil na cestu láhev od kojenecké vody a naèepoval jim pivo na cestu. Než to pøipravil, bavil nás Roman Nejedlý barvitým vyprávìním o Jurovi Beránkovi a jiných obèanech Ostravy. Divím se, že to ještì nezkusil v nìjaké show, urèitì by mìl úspìch. Pak Mára pøinesl tu výslužku a podal ji klukùm se slovy „tady máte nìco na cestu“. Roman Nejedlý si zavdal a Mára ho uklidòoval „øekl jsem na cestu“. Roman N. se podíval pod nohy a prohlásil „no vždy stojím na cestì“ pak se usmál podíval se na své paráky a øekl „to zas bude ve vlaku veselo“. Naložili si své saky paky dali všem pusy a odjeli na vlak. Po nich se pomalouèku louèili a odjíždìli ostatní.
Odjezd
Slunce svítilo a vítr foukal, Janièka si nechala støíhat vlasy Evou Abu, já chraptìla, Banán mìl spoustu práce s výslužkou, Mára s Romanem øídil koneèné fáze úklidu. I Pražáci odjeli a i já jsem byla Banánem jemnì upozornìna na èas k odjezdu. To už zde zùstala jen pár osùbek z Mostu. Dala jsem jim adie a odjela vstøíc Praze a obyèejným všedním dnùm, abych se mohla na své paráky tìšit a doufat, že bude líp. Omlouvám se všem o kom jsem se nezmínila, ale ve støípcích se možná o nich dozvíte. Berte prosím v úvahu, že tohle vše jsem vidìla a zažila já a jestli má nìkdo pocit, že nìco bylo jinak tak se omlouvám, ale mám malou pamì (Viki nesmìj se). Také se omlouvám, že jsem zapomnìla být spontánní. V Tøeboni to doženu, slibuji.
STØÍPKY
- Láïa Barel øval tak do hokeje a pak náhle tichl. Jeho verbální projevy byli utlumeny asi pøemírou té kojenecké vody i odešel zalehnout do pøedsálí. Taky jsme zjistila, že si na oblièej jen z jemu známých dùvodù navlékl moje jahodové kalhotky, které používám navrch na jeansy jako dekoraci. Láïa vypadal jako beduín gey.
- Rostík pøece jen dojel na alergii na chmel. V nedìli ráno mìl oèi rudé jako zombik. Tohoto úkazu zatím nikdo z nás nedocílil i když Eva Abu neustále tvrdí, že nìkdy vypadá jako zombik, ale k dokonalosti jí tento úkaz chybí.
- Milèu jsem poctivì zásobovala zlatavým mokem a ona se na mì mile usmála jak to umí jen ona a øekla „ten mùj plecháè Vendy není pùllitr, ale litr“. No mùžu já za to, že když si po vstupu do LP vybírala z èeho bude pít, mìla velký oèi?
- Markéta Dušková byla šikovná a sem tam mì nepustila k pípì, aby po té co mì k ní pustila, zapøedla vážné hovory na dospìlá témata s nìkterými dospìlými paráky, až jsem nestaèila valit oèi, co se v ní skrývá. Ona je fakt dospìlá. Jo a nìkdy v nedìli k ránu si jí pamatuji ležící na stole.
- Jo a taky jsem si prodloužila život a mùže za to malé pìtileté robátko Žanetka, toho èasu dcerka Evy Abu a Bohouše. Když jsem tak pozvolna èepovala parákùm pivo, pøišel si Tomáš od Vráti pro nášup a vedle mì stála Žanetka a pilnì sledovala dìj pøed pípou i za ní. Otoèím se k Tomášovi s dotazem „dáš si taky pivo?“ Jestli jsem šilhala nebo co nevím, ale místo Tomáše odpovìdìla, Žanetka a s naprosto vážnou tváøí a klidem øekla „já už si nedám“. Lidi já dostala takový záchvat smíchu až jsem padla k zemi. Eva Abu se pøišla podívat, co se dìje a vùbec nechápala, co se dìje, ale usmívala se, jako by to vìdìla. Vùbec nevím co mì na tom rozesmálo. Když si tu chvíli pøedstavím, zase se smìju. Já to dítì miluju. Prodloužila mi život nejmíò o 5 let. To nevíte, že smích prodlužuje život? A tak mì mrzí, že jsem nejela k Jitce do Tøebenic a tudíž jsem pøišla o upadnutí Alèi se Žanetkou do bahna, èemuž by jsem se asi taky dìsnì smála. Ovšem Alèa se prý vùbec nesmála1 a byla z toho naprosto vykolejená ještì mìsíc po té, když mi to vyprávìla. Mìla strach, zda se jí to dítì nebude bát. Jenže to nezná Žanetku. Ta malá jí po pøíjezdu do Klapý dala pusu jako by se nechumelilo. Pøísahám, že v Klapý nechumelilo, jen sem, tam, spadla malá kapièka.
- Také pøijela Rùža s Kubíkem co se tak nejmenuje, ale to je jedno, protože mi øekl, že mu tak øíkají. I když on mi øekl, jak se jmenuje ve skuteènosti, buï je to Láïa nebo Pepa, ale kdo se v nich má vyznat. A Kubík je hezký jméno, ne?
- Vlaïka si pozvala bráchu Martina s pøítelkyní a skoro poøád, až na pár okamžikù, kdy se sázeli u táboráku na M.D. zda „zahuèí tam, èi nezahuèí“, okupovali kuchyò.
- V jednu chvíli (ještì bylo svìtlo) mì Jitka odvedla ven a pøedstavila mi svého staršího syna Marka a jeho pøítelkyni, kteøí se na nás pøijeli podívat. Hezkej kluk fakt. MÁRO A CELEJ MAMINKA!
- Eva Abu i Eva Hihi nìjak nebyly ve své kùži. Ta první poøád shánìla nìjaký fialový jedy do hlavy a ta druhá se nìjak nesmála, bo co. I když sem tam trošku ano, ale jen trošku. Za to Honza Rybáø se usmíval poøád, na všechno a na všechny.
- Dominik mì opekl buøtík normálnì, tak mu dík. Masíèko Alèou zatìžované a nyní opravené v myslivecké pánvi se mi náhle octlo u pípy a vùbec nevím komu podìkovat. Byla to mana nebeská. Ještì teï cítím tu božskou chu na jazyku. Dìkuj všem, kdo se podíleli na její tvorbì.
- Kluci si stìžovali, že se piva vypilo málo, ale já se fakt snažila èepovat co to dalo a i dobrovolníci toèili pípou jak to jen šlo. Jenže oni jdou asi paráci do sebe. To schvaluji, alkohol je metla lidstva a hlavnì, tento sraz byl i tak tématicky brán. Jen se mrknìte do pozvánky „abstinenèní“ to si myslím hovoøí za vše.
- Také jsem se doèkala Rikartáda zahraného hudební skupinou „Víèek a …“ a zazpívala jsem si a vylezla na židli, tak jako ostatní. Pípa nepípa. Víèkovi chybìl velmi citelnì Vilda. Sice hrál, ale tak nìjak emoènì.
- Musím se zmínit i o Láïovi Figurovi, který úspìšnì maže moje mejlíky i když tvrdí, že ví kdo mu je poslal, ale myslím, že neví. Tak jsem mu to celé dva dny pøipomínala.
- Hm a co Jura? To je takový tichý nenápadný èlovìk, kterého nelze pøehlédnout. Myslím, že mìøí tak 190 a možná i více. Vypil 3 kafe a má v oblibì kostkované košile.
- Helenka Malenka je sice rybáøka od severu, ale poøád klevetila s Rostíkem, takže jsem jí šoupla k Ostravákùm. Snad jim to pro jednou vadit nebude. Z Prahy není tak vo co go.
- Dìkuji všem dobrovolníkùm a Lucce, že se o nás tak hezky starali a nìco dìlali, aèkoliv nemuseli, ale dìlali to dobrovolnì
Dodatek
Požádala jsem paráky na www stránkách diskusního fóra Letní party o nìjaký krátký zajímavý pøíbìh z akce. Musím konstatovat, že nikdo nic nezažil pouze Bohouš. Ale reakce na akci stojí za to citovat a tak cituji: Bohouš 22.5.2006 – No, já, bych mìl. Pivo výborný a lil jsem ho do sebe v domnìní, že jde o desítku. Druhý den jsem nechápal moji strašnou kocovinu. No a pøi odjezdu jsem zjistil, že šlo o dvanáctku. Tak a moje kocovina byla rázem vysvìtlena. Ono udìlat 12 kusù a proložit to pár panáky tvrdého, to už musí zamávat i s mojí postavou, ale jinak super, dneska už zase mùžu Co na to Medúza I. – Vidíš a mì celou sobotu vrtalo hlavou, proè je to pivo najednou tak hoøký, když v pátek bylo hoøký ménì.
Lucka 23.5.2006 – Lidièky bylo to skvìlý, jsem moc ráda, že jsem Vás zase vidìla v tak hojným poètu. Moc a moc se zas na Vás tìším. Co na to Medúza I. – Ano bylo nás hojnì. Jen z Mostu tam bylo lidu jako Hujerù.
Michal Vyvolený Dušek 23.5.2006 – Ty si byla fakt v Klapý celý víkend? Vidìl jsem tì až v nedìli v kuchyni u nádobí! Ale tam ti to moc slušelo!!! Škoda, že jsi nepøijela na to nádobí už v sobotu. Tvùj stále bdìlý parák. Co na to Medúza I. – Kdybys nebyl býval bdìl, byl bys býval Lucku zøel.
Lucka 24.5.2006 – Hele ty stále bdìlý paráku – pøíštì až budeš hlavou chtít zjišovat teplotu ohništì tak tì nechám .A to je jasný, že mi to u nádobí moc sluší, páè mì to sluší všude . A pøíštì si s tebou už chci povídat – tak si to pamatuj a nìjak to zaøiï. Co na to Medúza I. – Lucinko vždy staèilo jen s ním zacloumat.
Jana z Mostu 24.5.2006 – Tak zkouším také psát i když nechápu nìkteré zkratky, které jsme nucena èíst a souhlasit s nimi, aè nevím, oè jde! Sraz byl fajn, lidièky VY též. Nìkteré detaily z pátku mi unikly a jiné jsem v sobotu prospala, tak koukám na fota, abych byla v obraze. Tìším se na Tøeboò. Co na to Medúza I. – Také dost vìcí nechápu a to ani jedna z nás nejsme blondýna. Psala jsi si nìkdy s Vildou? Ten je samá zkratka. Tobì unikly detaily a mì ujel vlak.
Roman R. 25.5.2006 – Tož myslím, že se to velmi povidlo a bylo fajn, nevadí, když prší, hlavnì, že je hezky, tak zas nìkdy a je nám aspoò takto dobøe. Co na to Medúza I. – Povidla mám dìsnì ráda a jen a prší, porostou houby, ty miluju neménì tak.
Bohouš 30.5.2006 – Tož Roman má recht, bylo to fajne a vìtšina zašla i na velkou a vrtaèku bych nìkterým neuvìøitelnì aktivním lesním dìlníkùm nacpal nìkam. To byla rána pod pás, jak to, že se to nezaøídilo, aby tu pøiblblou tribunu dìlali až další nedìlu. Co na to Medúza I. – Jo pánùm se to kakalo, když jim WC splachovalo hned na první pokus. Dámy to mìli na heslo, ale na jaký to jsem za celý víkend nezjistila. Bohoušku a na co by jsi pak v dùchodu vzpomínal, když ne na aktivistický lesní dìlníky a jejich bájeènou tribunu.
Všem moc dìkuji za to co jsme nechtìla, ale i tyto postøehy mi staèí. A co vám?
ÚÈASTNÍCI
Jestli jsem nìkoho vynechala a se doplní.
| MOST | OSTRAVA A HAVÍØOV | PRAHA |
|---|---|---|
| Šéf – Roman Rovenský | Roman Nejedlý | Banán |
| Lucka (Generálka Jeho Velièenstva) | Víèek | Michal |
| Mára | Rostík | Zdenìk |
| Jitka | Pepa Vávra | Venda |
| Alèa | Eva Hihi | Eva |
| Roman | Jarda | Bohouš |
| Milèa | Láïa Barel | Dino |
| Láïa | Pepa Pavlas | Tomáš |
| Janièka | Jura | Simona |
| Saša | Láïa Figura | Iva |
| Hubený Honza | Bára od Hihi | Vía |
| Vlaïka | Helenka Malenka | Markéta |
| Honza Rybáø | Dìti | Dìti |
| Rùža | ||
| Kubík | ||
| Vráa | ||
| Bára Vesna | ||
| Paragán | ||
| Martin | ||
| Pøítelkynì od Martina | ||
| Dìti |
Dìtí bylo cca 16 – 20, ale protože se poøád míhali a pletly nemám pøehled. A v seznamu jsou jen 18-leté. Ostatní si musí poèkat. Také se omlouvám Milèe, že si poøád nemùžu zapamatovat jak se jmenuje její starší syn co už jí pøerostl a to do výšky. No jo, ale cha cha já si nepamatuji jména ani jiných dìtí. Jen ty co zlobí a Lukáška.
««« Pedchoz text: Klapý u Lovosic - 63. sraz LP Nsledujc text: MS ve fotbale aneb slavná fanynka »»»
Tom Polk | Steda 7. 06. 2006, 11.22 | Srazy | trval odkaz | tisk | 1742x
Komente k textu
Reportáž nádherná – jako vždy perfektní popis. Jen bych pøíštì prosila, aby to bylo delší – za chvíli není co èíst.
Díky moc Wendy za Tvoji reportáž. Koneènì detailnì víme, co se tam odehrávalo. Závidíme. Tìšíme se na vás na Tøeboni. V+P
[1] Lucka : Neboj Lucinko už jsem o tobì napsala obsáhlou esej a doufám, že se v ní poznáš, ale to poznáš až v Tøeboni. Bude to vázané a s obrázky Nechci si fandit, ale povedla ses mi a Bára taky. pa pa
[2] Vìrka : Ahojda holky no máte u Tomáše trièka tak až se dovalíte nach Tøeboò tak se ohlste. Jak jde škola? Doufám, že máte samé jednièky.
Aè proèítám,jak proèítám,poøád nemohu nalézt zmínku z posledního HIHI veèera-rána,jak se Vendy nechala pozvat od Pepy do Ostravy.Že by nìjaké zatmìní?Takže Vendy,Stodolní se svými 365 kluby èeká jen na tebe.Jinak se na všechny už zas moc tìším,bylo to SUPER.
[5] Eva-Ostrava :no Evèo neboj hovoøí o tom neustále okolodokola a ještì jedna otoèka jak se tìší v létì do Ostravy a hlavnì do Stodolní..to nechápu..dyk øíká,že nepije hihihi
Cožeeee jaký hihi. Ale dìvèátka když se nìkerý chlapy opijou a ztratí mùj telefon tak jakpak se asi mám do té Ostravy dostat? Hm? A kde tam budu spát? Hm? I když spát….ve Stodolní se asi nesmí spát co? Ani nevíte jak ráda by jsem sbalila batoh a vyrazila, ale…. sama?
Ahojky všem pracujícím, za chvíli mi zaèínají prázdniny (heè heè) a já už se zaèínám tìšit na Tøeboò…...Tak doufám, že se tam sejde co nejvíce parákù. PaPa lidièky PS: Jakou esej Wendy???
Díky všem za skvìlý sraz v Klapý,jsem rád,že se schází taková parta dobrých lidièek,které vždy nerad opouštím a je mì vždy nìjaký ten den smutno,že už akce skonèila,ale už se tìšim na Tøeboò,hurá.Díky Michalovi,že na mì poèkal do soboty a dopravil mì na místo èinu a Vendy,máš skvìlou reportáž,je vidìt ,že písmácké støevo je v tobì hluboko zakoøenìno,co se týèe spaní se spacákem v louži vody, když se ta voda ohøeje na tìlesnou teplotu,tak ani není tøeba se pøesouvat.Mìjte se všichni O.K. a brzy èágo.
[9] DINO : Tobì by víc sedìlo místo ležení ve vodì rovnou v pivním sudu; mám pravdu ? Pøíštì si vem Alešù místo spacáku nafukovací lehátko, rybáøský prut a šnorchl, když máš rád tolik vodu.
Menu
Dleit lnky
Tmata
Nov komente
Nhodn fotografie
Poas
